Scéna.cz 

Dnes večer v Benátkách

Divadlo v Dlouhé uvedlo komedii Carla Goldoniho Lhář. S použitím překladu R. Součka a adaptace M. Hlávky ji pro divadlo upravili Hana Burešová a Štěpán Otčenášek. Je příjemné pozorovat, jak ze spolupráce této manželské dvojice vycházejí pozoruhodná, divadelně poutavá dílka.
Mnohdy se goldoniovský jazyk a postavičky zdají už tak trošku omšelé, ale – jak se ukazuje – stačí trošku inspirace, správného smyslu pro humor a atmosféru, a z poněkud přihlouplé hříčky alá komedie dell´arte se může stát docela aktuální a velmi dobře stravitelná záležitost.

Přesně stylizovaná scéna (David Marek) evokuje náladu Benátek v době karnevalu. Je sice pravda, že dnešní karnevaly se odehrávají v únoru, a zdejší příběh zřejmě v létě (protože středomořské podnebí ze scény přímo sálá). Jinak je ale atmosféra dokonalá. V pozadí kýčovitě modré nebe se sluncem či měsícem a hvězdami svítícími na kanál obklopený lucerničkami a propletený můstky, po kterých se prohánějí děti a turisté, okrové a do červena laděné zdi domů s balkónkem nezbytně ověnčeným zelení – který jako by vypadl z veronského příběhu Romea Julie, příjemná kavárnička se židličkami a stolečky venku. Na horizontu připlouvají gondoly, které vozí zákazníky, ale též zásoby pro kavárnu. Na zdích domů nejen nezbytné cedule svěřující turisty k náměstí sv. Marka, ale i graffitti s výhružnými nápisy jako Kill the Tourists! Pokud vůbec nebereme v úvahu děj, už samotné rámování příběhu prošpikované příjemnými fórky s turisty, tato podrobná studie turistických živočichů - od věčně opilého Němčoura, přes zvídavé japonské turistky, beatnikovsky ležérní mládež či distinguovanou anglickou průvodkyni razící své skupině cestu vpřed deštníkem, nám přinese příjemnou podívanou. K tomu italským sladkobolným šarmem protknuté, ale typicky skoumalovské písničky a nádherné karnevalové kostýmy.

Jednotlivé postavy nemají chybu – Janu Vondráčkovi, který ve svém Léliovi zužitkovává všechny své herecké přednosti (za několikastránkový temperamentní monolog měl potlesk na otevřené scéně) skvěle sekunduje výborně pohybově disponovaný Pavel Tesař jako Arlecchino. Dva otcové – ctihodný doktor Balanzoni (Vlastimil Zavřel) a obchodník benátský Pantalone (Jiří Wohanka) – se hodí stejně dobře do stylizované komedie jako do současného života. A těkající ňoumovsky „šlechetný“ doktůrek Florindo Martina Matejky je jako vždy třešničkou na dortu. Ani dámy se nenechají zahanbit. Vedle půvabných doktorových dcer (Marie Horáčková a Klára Sedláčková) se neztratí ani hubatá Kolombínka Michaely Doležalová či maskovaná dáma Ivany Lokajové, připomínající svou image ala Sophia Loren postavu z Felliniho filmů.

Měla jsem pocit, jako bych se procházela po Benátkách – kde krása a kýč jsou nerozlučně propojeny, kde vedle sladkobolných melodií zaslechneme hartusící skřípavé hlasy temperamentních Italů, kde se neokázale spojuje umění a zábava s příjemnou vyhřátou atmosférou. To všechno v inscenaci Hany Burešové je. Zkrátka a dobře – ten večer v Divadle v Dlouhé jsem si připadala po dlouhé době v divadle v pohodě. Nebylo třeba řešit, zda jde o umění, bylo mi tam dobře.

Carlo Goldoni Lhář
Režie Hana Burešová; dramaturgie Štěpán Otčenášek; výprava David Marek; Hudba Petr Skoumal; Pohybová spolupráce Jana Vašáková; výtvarná spolupráce Hana Fischerová.
Divadlo V Dlouhé premiéra 16.dubna 2005