zvláštní poděkování
Quantcom.cz

"Vítězit. Vítězit. Vítězit." - za jakou cenu vůči divákovi?

Drunk Enough To Say I Love You?

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Koncem listopadu jsme se vypravili na premiéru inscenace Jiřího Pokorného podle hry Caryl Churchillové Drunk Enough To Say I Love You? Vzhledem k tomu, že jsme před čtrnácti dny zhlédli v Plzni coolness drama Howie a Rookie Lee Marka O´Rowa, říkali jsme si, v této oblasti už nás nemůže nic překvapit, ale… Na komorní scéně A-Studia Rubín rozehrál režisér Jiří Pokorný text do takových extrémů, že ač jsem se sebevíc snažil, hlava mi to nebere. Na jednu stranu jsou proklamované skutečnosti o inscenaci: „Poslední polibek před koncem světa. Oslava politické nekorektnosti. Někde v poušti. Kdo skutečně řídí svět? Světový kapitál? Kde drnčí červené telefony? Která světová krize nejvíc vynese a komu? Kdo spustí skutečné hvězdné války? Děsivé politické praktiky napříč moderní historií a světadíly v krutě zábavné zkratce. Co chybí mužům, kteří mohou všechno? Ty mě musíš milovat!“ Na druhou stranu netuším, proč musí inscenátoři sahat k takovým obludným inscenačním prostředkům?

Text na jevišti interpretují Tomáš Kobr a Jakub Gottwald. Proti tomu, že jejich kostým tvoří uniforma německého vojáka, nic nemám. Chápu symboliku moci, odkaz k druhé světové válce. Ovšem začátek inscenace, kdy ve středu jeviště leží krásná a milá fena boxera (pokud jsem netrefil správně rasu, snad mi majitelka odpustí – pozn. red.). Ta je vystavená hluku obrovské intenzity, který vychází z reproduktoru. Je potřeba brát na zřetel, že má daleko citlivější sluch než člověk. Naštěstí vzápětí chudinka z dohledu diváka odchází do zákulisí. Následně se odehrává dialog obou herců. Z textu je poznat, že hovoří mezi sebou o válečných konfliktech, rozebírají mocné tohoto světa, kteří k blahu lidstva moc nepřidali, spíš naopak. Herecká akce je tu více tu méně akční, brutální, až se vše schýlí v pornografickou hru, několik análních souloží, tu více či méně zdařile lavírovaných, až po obnažení přirození jednoho z protagonistů (pokud sklouznu do vulgarity inscenace, podotknu, že „s dobrým vybavením“). A ptám se, jak se takovýto herecký úkol zvládá? Jak takovýto herecký úkol tlumočí režisér herci? Za jakou cenu a proč je toto herec ochoten podstoupit? Když se vrátím k samotné inscenaci, nemohu nezmínit krátké intermezzo – parodii na stávajícího prezidenta Miloše Zemana. Obávám se, že opět jakýsi režijní patent, který ústí z celku na prázdno.
Musím konstatovat, že ač se považuji za zkušeného divadelníka, tato inscenace je pro mě skutečně za hranicí vkusu. Jde silně za hranu. Myslím si, že divák má právo na vzájemnou úctu a respekt.

Caryl Churchill: Drunk Enough To Say I Love You?
Režie Jiří Pokorný; překlad Zuzana Jochmanová; dramaturgická spolupráce Lenka Havlíková; výprava Lucie Wildtová. Hrají: Tomáš Kobr a Jakub Gottwald. Psáno z reprízy 26. listopadu 2016.

5.12.2016 21:12:53 Josef Meszáros | rubrika - Recenze