zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Zemřel režisér Jan Borna

Jan Borna  (Zdroj: Divadlo v Dlouhé)

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Jan Borna (*25. 8. 1960 – †16. 1. 2017)
Režisér a básník Jan Borna, umělec pozoruhodného vidění, odešel navždy po dlouhé kruté nemoci, roztroušené skleróze. Patří k těm, kdoí zanechali v dějinách českého divadla přelomu tisíciletí velmi výraznou stopu. Byl jedinečný, a tedy neopakovatelný, na druhé straně jako dlouholetý pedagog alternativní katedry DAMU (jejíž nový porevoluční program spoluzakládal) ovlivnil mnohé režiséry dalších generací. Bornova osobnost se formovala v letech totality, a mnohé z něj vyrůstalo ze vzdoru a hněvu proti režimu.

Nicméně, měl štěstí, že na své cestě potkával mnohé spřízněné osobnosti, ať už to byli generačně spříznění režiséři, s nimiž vytvořili na konci 80. let Volné spojení režisérů nebo Jaroslav Dušek, s nímž založili soubor Vizita. Navzdory tomu, že od roku 1993, tedy podstatnou část svého profesního života, Borna bojoval s nemocí, která svazovala a ničila jeho tělo, jeho nápady a fantazii naštěstí nezastavila. A tak může vzpomínat nejen na jeho neobyčejně zajímavou osobnost, ale také na množství kultovních inscenací, které vytvořil nejen v hradeckém DRAKU (mj. skvělá one-man show Mystéria Buffa), ale především v pražských divadlech – právě jeho ročník studentů herectví stál u kořenů dnes už legendárního Dejvického divadla a následně Divadla v Dlouhé. Dnes už dospělé děti jistě nezapomenou na iniciační inscenace Jak jsem se ztratil nebo Kdyby prase mělo křídla, dospělí si zase připomenou svižné a vtipné kabarety (Kabaret Vian-Cami, Kabaret Prévert-Bulis, Kabaret Kainar – Kainar). Borna byl součástí talentované vlny tvůrců, z nichž mnozí vzešli z amatérského podhoubí a už před rokem 1989 na sebe upozornili ve Volném spojení režisérů. To jsou ovšem jen střípky bohaté a pozoruhodné Bornovy divadelní práce…

Jan Borna se narodil 25. srpna 1960 v Příbrami, i když po celý život byl Pražák. Po gymnázium vystudoval nejprve na Filozofické fakultě UK teorii kultury (1983) a dva ročníky divadelní vědy, poté režii na DAMU (1988), kde se hned vzápětí začal podílet na novém formování katedry alternativního a loutkového herectví. Vedl zde ateliér herectví v letech 1990-2010, a právě z jeho ročníku vzešel základ později slavného souboru, který formoval počátky Dejvického divadla a poté Divadla v Dlouhé. Bornovy byly vždy blízké principy tvorby malých studiových scén a to, čemu se dnes říká „představení pro rodinné publikum“. Inspirovat fantazii v dětem a probouzet hravost v dospělých, to byly devizy, které zvládal tak, jako žádný jiný tvůrce jeho generace. Ve své profesní kariéře začínal v letech 1985–1986 v brněnském HaDivadle, v letech 1987–1990 byl členem Volného spojení režisérů, a v období 1989–1992 režíroval v loutkovém divadle Drak v Hradci Králové (zde také prožil „revoluci“). Poté přešel do Prahy, kde působil v letech 1991–1992 v nově koncipovaném Labyrintu, transformovaném z Realistického divadla. Od roku 1993 byl po tři léta uměleckým šéfem a režisérem Dejvického divadla v Praze. V té době rovněž působil – jako autor i jako herec - s Jaroslavem Duškem v netradičním divadelním souboru Vizita. V roce 1996 přešel se svými někdejšími studenty do Divadla v Dlouhé, kde působil dvacet let, až do své smrti (v posledních letech, kdy mu tělesný handicap nedovoloval, plně se účastnit procesu zkoušek, s ním na režiích spolupracoval Miroslav Hanuš).
Mezi Bornovy nejznámější inscenace patří jíž zmiňované hity pro rodinné publikum Kdyby prase mělo křídla a Jak jsem se ztratil, a také celý cyklus kabaretů. Byly však i inscenace pro dospělé, mj. Oněgin byl Rusák nebo Naši furianti. V době, kdy už byl upoután na vozík, hodně psal básně. Nakladatelství Větrné mlýny vydalo sbírky Malé prosby a Veselá čekárna, v nakladatelství Dybbuk vyšly další: Krajina nad parapetem, Na dosah, O lásce a o ničem a nejnověji Psáno očima. Právě poslední citovaná sbírka měla být za přítomnosti autora pokřtěna v Divadle v Dlouhé v neděli 22. ledna. Ale Jan Borna už se toho nedožil. Zemřel 16. ledna 2017. V paměti divadelníků a diváků ale zůstane, stejně jako v historii českého divadla zůstane jeho nesmazatelná stopa.

17.1.2017 16:01:08 JaSop | rubrika - Zprávy

Časopis 13 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Koza aneb Kdo je Sylvie? (Divadlo Bez zábradlí)

Články v rubrice - Zprávy

Poselství ke Světovým dnům divadla

Jon Fosse, Norsko

Na druhou polovinu března tradičně připadají oslavy divadelního umění. Světový den divadla se od roku 1962 kaž ...celý článek


1. kulturní portál Scena.cz - 25 let

Herečka Květa Fialová a šéfredaktor Josef Meszáros

Naše cesta za kulturou trvá již dvacet pět let! Od chvíle, kdy portál poprvé otevřel své virtuální brány v roc ...celý článek


Ceny Jihočeská Thálie za rok 2023 jsou rozdány

Eliška Boušková

V sobotu večer v Jihočeském divadle proběhl sedmadvacátý ročník slavnostního předávání cen Jihočeská Thálie za ...celý článek



Časopis 13 - sekce

LITERATURA/UMĚNÍ

Literární tipy 12. týden

Příběhy rukopisů: Bídníci Victora Huga

Úsměvy Bohumila Hrabala
Jaromír Hanzlík skrze filmové ukázky připomíná osobnost a tvorbu spisovatele Bohumi celý článek

další články...