zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Jana Boušková: Zvuk, který hráč prožívá sám, je jiný, než jaký slyší publikum…

Jana Boušková

autor: Z webu   

zvětšit obrázek

Mezinárodní hudební festival Lipa Musica zve 1. října 2016 na velmi zajímavý koncert, který se uskuteční v zámku Doksy od 19:00 hod. Posluchači se stanou svědky dialogu dvou královských nástrojů - harfy a lesního rohu. První nástroj bude vést Jana Boušková, druhý bude svým dechem ovládat Radek Baborák. Jana Boušková si přes svou vytíženost na koncertních pódiích našla čas pro náš portál. A my jsme tak měli možnost nahlédnout do zákulisí významné české hudebnice, která se dnes řadí mezi přední světové harfistky, působí jako pedagožka na AMU, na Královské konzervatoři v Bruselu, sólově vystupuje s Českou filharmonií i jinými tělesy. Hra na harfu byla pro jejich rodinu osudová. Skvělou a uznávanou harfistkou byla i její maminka Libuše Váchalová, u níž studovala hru na harfu na Pražské konzervatoři i na Ostravské univerzitě. Paní Jana prozradila, že v dětství jí s harfou pomáhal tatínek. Dnes už používá pro převoz harfy speciální vozík.

  • Koncert se v rámci festivalu Lipa Musica uskuteční na zámku v Doksech. Malebné harfistky určitě na zámek patří…
    V rámci tohoto festivalu jsem už jednou účinkovala a nesmírně si tohoto projektu vážím. Mám na to nádherné vzpomínky. Takže když mě oslovili, vůbec jsem neváhala. Byla jsem velice šťastná, že si mohu opět na festivalu zahrát. I když o tom, že budu hrát na zámku, jsem vůbec nevěděla.
  • Proč by podle vás měli posluchači konkrétně na tento koncert přijít?
    Určitě pro zajímavou kombinaci dvou hudebních nástrojů. Opravdu je to unikátní koncert. Radek Baborák, jakožto nejlepší hornista světa, je vynikající. Dva zámecké nástroje, které budou znít na zámku. Opravdu nejlepší kombinace, jakou si mohou posluchači dopřát. Budu se moc těšit, že je tam uvidíme.
  • Nezaváhala jste, když jste se dozvěděla, že vaším spoluhráčem bude Radek Baborák? Vždyť je i dirigent. A předpokládám, že dirigent má většinou navrch…
    (Smích.) Spolu hrajeme hodně dlouho, o to víc jsem byla ráda, že přišla tato nabídka a můžeme se jako duo opět českému publiku představit.
  • Má někdo v duu vůbec prim?
    Myslím si, že vždy je někdo vévodící, ale nemusí to být pokaždé. Může to být v jedné skladbě, kterou ten druhý nezná tolik, zatímco dotyčný ji má v repertoáru delší dobu. Jinak jde většinou v duu o komunikaci dvou lidí. Dá se říct, že nikdo by neměl převažovat. Pokud to má být vyrovnané duo.
  • Když to pojmenuju nadneseně, tak je to podobné jako v manželství…
    Určitě je to druh partnerství, musí tam být kompromis.
  • Zmínila jste kompromis. A to se bezesporu týká i volby repertoáru. Jak vznikla nabídka skladeb pro festivalový koncert?
    Program jsme skutečně tvořili dohromady s Radkem Baborákem. Většinu skladeb máme v repertoáru delší dobu. Bohužel zase tolik hudebních děl pro harfu a hornu není, a tak nemáme možnost vybírat z nějaké široké škály. Všechny skladby jsou pro toto obsazení velice zajímavé, znějí krásně. Posluchači se na ně mohou opravdu těšit. Co se týká sólových skladeb, to už jsme si vybírali každý samostatně, aby to znělo publiku lahodně. Harfa většinou bývá nástrojem doprovodným, a tak jsem chtěla, ať se představí v plné zvukomalbě jako nástroj sólový.
  • Přiznám se, že nejvýrazněji vnímám harfu ve Smetanově Vyšehradu… Můžete prozradit nějakou novinku, která zazní v programu koncertu?
    Na programu nezazní vlastně žádná úplná novinka, avšak pro publikum budou všechny skladby neznámé a tak jistě i zajímavé a nové. Já konkrétně jsem si vybrala pro svůj sólový vstup skladbu francouzského autora, harfisty 20. století Marcela Tourniera, která nejen dramaturgicky zapadá do našeho programu, ale též je to dílo, které ukáže všechny zvukomalebné možnosti harfy.
  • Je to také skladba soutěžní?
    Ano, tato skladba je na soutěžích často předepsaná právě pro nejen technickou náročnost, ale i výrazovou vyspělost hráče. Já ji na svých koncertech hraji velmi ráda a též to byla jedna ze skladeb, která mi vybojovala vítězství na světové soutěži.
  • Co je vlastně pro Vás na harfě těžkého, kromě harfy samotné?
    (Smích.) Každý hráč se musí vždycky umět s repertoárem poprat. S nadsázkou tvrdím, že všechno je možné, a vše se dá zahrát. Nechci říkat, že je něco pro mě těžkého. Vždycky musím nějakou důležitost překlenout, vždycky se musím dostat k cíli.
  • Nelze jít hrát s tím, že nějakou pasáž nedám…
    Je dobré to dělat s radostí, a hlavně věřit tomu, že to jde.
  • Nedá mi to… Kdy jste měla větší trému: při soutěžích anebo běžných koncertech?
    Toto moc srovnávat nejde. Je to už dávno, co jsem vystupovala na soutěžích. Tenkrát jsem si budovala nějakou pozici. V zásadě jsem do hry dávala všechno, a chtěla jsem ukázat, že lze zahrát i hodně těžké věci. Když jsem později něčeho dosáhla, a zažila situace, kdy se na vás hledí jako na favorita, je určitě pak větší zodpovědnost si tuto pozici udržet. Samozřejmě, na soutěži víte jedno – teď anebo nikdy. Jde o vás, vaši budoucnost. V případě neúspěchu si zavíráte dveře. Nebo se vám to povede a jdete dál. Na koncertu si takovou vyhraněnost nepřipouštíte, ale hrajete hlavně pro publikum, abyste je potěšil, pohladil a lidi odcházeli nadšeni a obohaceni. Možná tím tréma není tak velká, ale nějaká je vždycky… Musíte ji koordinovat, musíte s ní umět žít. Podle mě je nesmírně důležitá, protože vyšponuje k nějakému výkonu, který by určitě při laxním pocitu nikdy nebyl.
  • Harfa coby strunný nástroj má jedno riziko. Může dojít k prasknutí struny. Jak se s podobnou situací při vystoupení vyrovnáte?
    To je noční můra každého hráče. Pokud je to sólový koncert, tak se to občas stane. Může se přestat hrát, struna se natáhne a pokračuje se. Kdyby se to stalo třeba u zmíněného Vyšehradu, při kadenci, tam by se prasklá struna vyměňovala komplikovaně. Obzvlášť, kdyby se to stalo v přímém přenosu Pražského jara. Musím zaklepat, ten nahoře nad námi bdí. Zatím nás do takové situace nedostala když, tak se to stane většinou v okamžiku, kdy se to dá vyřešit.
  • Struny už jsou za ta léta vypracované, máme kosmické technologie a materiály…
    Záleží to spíš na počasí a změně temperatury. To má hlavně vliv na struny. Zejména když dojde k prudké změně z horka do zimy, když harfu přenášíte, tak struny, byť kvalitní, které vydrží mnohé, nemusí v takové situaci obstát.
  • Jako harfistka potřebujete k přenesení svého nástroje stěhováky?
    Nyní už ne… (Smích.)
  • Tak, jak to děláte? Už máme i elektronickou harfu?
    Ano, ty jsou stejně velké jako běžné koncertní harfy. Nyní mám pro převoz nástroje takový vozík, takže už jsem soběstačná. Když jsem byla malá, tatínek nosil harfu mamince na rameni. Dokonce až do třetího patra bez pomocníka. Byly doby, kdy jsme opravdu byly odkázané na silné muže.
  • Schopnost hrát na harfu vyžaduje i dosti velkou technickou zručnost. Harfu musíte na sebe naklopit… Je možné střídat ramena?
    Ne, harfa je nakloněna vždy na jednu stranu. Je už tak stavěná, směřuje na pravé rameno. Ani jsem neviděla nikoho, že by ji třeba kvůli indispozici měl na levém rameni. Harfu nemáme na rameni položené, i když to tak vypadá, ale pouze ji ramenem přidržujeme, protože harfa má určité vyvážení, a také celkovou váhu na rameni nemáme.
  • Pak může být jedině na noze?
    Ano, pomáháme si i váhu přidržovat na nohách, přesněji na koleni.
  • Jaké to je slyšet harfu z bezprostřední blízkosti?
    Jsem na to zvyklá od dětství, tak si to úplně neuvědomuji. Když ale přijdou mí žáci a vidí harfu poprvé, sdělují mi své pocity. Když si člověk poprvé sedne k harfě, a položí si ji na rameno, je úplně zmatený. Nástroji nerozumí, neví, kam má sáhnout, je to pro něj novinka. Zvuk, který hráč prožívá sám, je jiný, než jaký slyší publikum. Takže když si kupuji nový nástroj, potřebuji někoho, kdo si ho poslechne, jak nástroj zní z dálky. Stává se, že ten, který pro hráče zní dobře, zní mnohdy pro publikum hůře. Je to zvláštní v tom, že zvuk jde dopředu, a hráč ho slyší z úplně opačné strany.
  • Harfa je jeden ze skutečně unikátních nástrojů. Jak jste na tom ve vztahu k dirigentovi při orchestrálním hraní? Dává vám volnost?
    Byla bych ráda, kdyby ten nástroj nebyl brán jako unikátní. Jeho zvláštnost spočívá v tom, že je na rozdíl od jiných nástrojů navíc okrasný. Určitě unikátní není, je podobný jako klavír či jakýkoli jiný instrument. Máme stejný notový zápis, hrajeme stejné skladby. Spíš je to otázka pohledu, který je známý pro publikum. Mnozí si myslí, že pro harfu jsou jen glissanda a takový ten pohádkový styl hraní. Ale ten nástroj je naprosto normální, má široký rejstřík. Může se stát, že mnoho dirigentů na něj kouká tímto směrem a nevěří. Vidím v jejich výrazu: „No, harfistka, co to tam zase bude…“ Pak je samozřejmě rád, když zjistí, že máme rytmus, že umíme to spočítat i zahrát a že jsme slyšet. Harfa je na stejné úrovni jako ostatní. Takže, skutečně záleží na konkrétních hráčích a na tom, jak dirigent k tomu nástroji přistupuje.
  • Zmínila jste, že harfa je škatulkovaná do určitých hudebních poloh a stylů… Co třeba takový rock, nebo ragtime?
    Na harfu se dá zahrát úplně všechno, i lidová písnička. Zní to krásně. Neodvažuji se toto hrát, protože jsem byla směrovaná na klasickou hudbu. Ale ráda si zahraji jazzové skladby, zní opravdu famózně.
  • Měla jste to štěstí, že jste se podílela na premiérových projektech, např. dílo Raviho Shankara ad. Baví vás takové výzvy?
    Určitě ano. Navíc, v případě světových premiér, kdy skladby byly psané přímo pro mě. Skladatelé mě oslovili, že chtějí pro mě napsat skladbu, nebo jsem se jich zeptala já, zda mi mohou danou skladbu napsat. Nebo mě skladatelé požádali, zda bych určitou skladbu premiérovala. Takto to většinou bývá. Konkrétně, u skladeb s violoncellistou Mstislavem Rostropovičem mě oslovil přímo on sám, stejně jako Benjamin Yusupov, který napsal skladbu pro houslistu Maxima Vengerova, kterou jsme pak společně uváděli na našich koncertních turné. Debussy, to je jistota, zavedená značka. Obávala jste se nějakých rizik v případě premiérovaných skladeb?
    Nikdy nevíte, co vás může čekat, co si skladatel vymyslel. Jak jsem už říkala na začátku, je třeba se se vším poprat. Pokud jde o novinku, skladatel je většinou vstřícný a vděčný za každou poznámku, kterou jako interpret ovládající nástroj můžete dát. Skladatel nemusí na nástroj přímo hrát, někdy se domnívá, že takový part bude znít dobře, ale v reálu to může být tak, že to sice lze na harfu zahrát, ale nezní to dobře. Takže můžete podle své zkušenosti navrhnout hrát o oktávu výš, kdy to bude znít zřetelněji, a lahodněji. Skladatelé jsou za takové postřehy vděční.
  • Spousta moderních skladeb může být atonálních, disharmonických…
    Někdy ano, může se to stát. To je spíše otázka vkusu. Zatím se mě drželo štěstí, a v podstatě veškeré skladby, které jsem premiérovala, byly tak pěkné, že je mám až dosud na repertoáru. A vždycky je někomu nabízím, aby se hrály dál.
  • Prozraďte na závěr, jaké projekty vás čekají?
    Nové CD nahrávky se plánují na příští rok. Mnoho koncertů se bude přenášet rozhlasem. Zahraniční vystoupení mě čekají na podzim v Německu, a s Českou filharmonií budu hrát také v Číně. Mám letos před sebou i tři sólová vystoupení v koncertní řadě České filharmonie , sólově vystoupím ve Švýcarsku s Lucernským orchestrem a proslulým festivalu Smetanova Litomyšl a ještě mě v tuto sezóně čeká také sólové turné po Japonsku. Více se dozvíte na mých webových stránkách www.jana-bouskova.com.

    Detail koncertu: www.lipamusica.cz.

    26.9.2016 10:09:20 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory
  •