Scéna.cz 

I choreografka může mít prý nadváhu

Asistentku choreografa Ivanu Kloubkovou doslova okrádáme o oběd a vzácnou chvilku odpočinku - „mezi 10.00 - 13.00 choreografická zkouška Cabaretu, 13.00 – 14.15 pauza, zkouška Koločavy na jevišti do 17.30. Pak do 18.00 krátká zkouška tanga pro sólisty do Cabaretu a večerní představení. Konec ve 22.00.“ upřesnila.
Hned mě napadla otázka, zda při takovém kolotoči může mít choreografka nadváhu?
„Znám i obézní choreografky. Když sedí a svým svěřencům tanec nepředvádí, pak se lehce přibírá na váze.“
Při našem rozhovoru jsem seděl v jakémsi čalouněném křesle a paní choreografka si sedla na dřevěnou židli. Naznačuje to vaše sepjetí s divadelními prkny? „Ne, prostě jsem náhodně zvolila židli. Neuvažovala jsem o tom.“

Zmínila jste se o choreografii tanga do Cabaretu. Co vy a toto představení?
„Musím upřesnit, že jsem pouze asistentkou. Choreografem je můj muž. Já pouze ladím. Momentálně „sjíždíme“ celou hru. Cabaret pro mě představuje jeden z výjimečných kusů, který má zajímavou hudbu a nosný příběh.“
Ve vašem případě pojem asistentka choreografa ale neoznačuje pouze „dolaďování“!
„S mým mužem jsme v podstatě tým. Ještě před tím než předstoupíme před interprety – máme choreografii do detailu nejen připravenou, ale i fyzicky nacvičenou. Nemáme pouhou rámcovou koncepci. Hlavní rozvahu ale dělá můj muž.“
O muzikálu se říká, že stojí na okraji divadelního žánru. Co znamená pro Vás po sedmi letech práce tady v Městském divadle?
„Důležitá a nedoceněná je profese interpreta v muzikálech, který musí zvládat na slušné úrovni tři zásadní disciplíny – herectví, zpěv a tanec. Rozhodně člověk, který to dokáže, nemůže stát na okraji. Pravděpodobně toto zařazení vzniklo z pohledu dramaturgů, neboť muzikál nemůže vesměs zpracovávat náročná témata. Byť Cabaret je výjimkou.“