Scéna.cz 

Jistá drzost a slušnost k ní patří

Když chcete něco vědět o divadle, máte v podstatě dvě možnosti na koho se obrátit – na ředitele nebo na tiskovou mluvčí. Oba dva toho totiž o něm vědí nejvíce. V Městském divadle Brno ve funkci tiskové mluvčí pracuje už skoro deset let Lucie Broučková. „Deset let jsem v divadle – jako tisková mluvčí osm,“ upřesnila. Vystudovala ekonomii. Už tenkrát jí však bylo jasné, že do ekonomické sféry nenastoupí. „Účetnictví mě prostě nebralo. Jako mladá holka jsem o své budoucnosti neměla představu. Nakonec jsem zakotvila v divadle.“

„Práce s lidmi, reklama i propagace je mi velmi blízká. Velmi si cením toho, že právě v těchto oborech se mohu realizovat“, upřesnila Lucka (nebudu zakrývat – tykáme si) a dnes, po letech u divadla říká: „Jsem do něj blázen, je to prostředí, které mi naprosto vyhovuje.“.
Ještě se k dokreslení funkce tiskové mluvčí hodí přirovnání „houba“ - ta také vstřebává všechno zevnitř a filtruje, co má jít ven. V podstatě se Lucie Broučková chtě nechtě stává kamarádkou pro všechny a se všemi. Vedle toho zdůrazňuje, že pro její práci je nutná velká dávka dravosti, kterou mohou někteří považovat za drzost. „Občas se musím krotit, zastavit se, a zamyslet se nad tím, zda jsem nepřekročila pomyslnou hranici. Ve většině případů se mi však mé, řekněme tomu třeba ostřejší jednání, vyplatilo.“

Lucie Broučková nenechá dopustit na pana ředitele Stanislava Mošu. Hovoří o něm jako o výborném sparing partnerovi. Cení si ho jako výborného managera. „Dnes jsem přesvědčená o tom, že pod jiným ředitelem bych pracovat nechtěla. Stále se od něj učím.“
Dnes přiznává, že když byla v divadle nováčkem, herci pro ni představovali bytosti z jiného světa. „Tenkrát bych nebyla schopna s jediným udělat rozhovor. Strašlivě jsem se styděla. Ale to jsem byla děcko neokoukaný. Dnes je to pochopitelně jinak. Stydlivost musela jít stranou. “
Jaké je poslední veto Lucie Broučkové? „Ano, několik pracovních nabídek jsem dostala, ale zatím mi nikdy nenabídli to, co nacházím tady. Jedno vím jistě, neopustila bych divadlo kvůli penězům, byť jich tu není nazbyt.“

Poslední otázka: Představuje tvoje práce jen osm a půl hodiny?
(Obrovský smích.) „Nikdy!“