Scéna.cz 

Pěkný dárek k šedesátinám

Miloš Kročil, herec a zástupce ředitele pro věci umělecké, je tím nejpovolanějším, který by nás zasvětil do historických tajů zdejšího souboru, neboť členem Městského divadla je již od roku 1965, a spolu s Jiřím Tomkem, Jiřinou Prokšovou a zakládající členkou Libuší Přichystalovou, která je již v důchodu, tak patří mezi nejstarší pamětníky. Společně tedy listujeme překrásnou publikací prof. Dr. Zdeňka Srny, divadelního kritika, jež od zahájení provozu nevynechal jedinou z premiér, Půlstoletí Městského divadla Brno.
Jak to tedy vlastně všechno začalo?

\"Tendence ke vzniku druhé profesionální scény v našem městě byla již od počátku dvacátých let dvacátého století, poté je nakrátko přerušila II. světová válka, po níž se opět otevřel prostor pro realizaci této bohulibé, leč odvážné myšlenky. Jako každý začátek i tento byl velmi náročný.
Na počátku stálo několik mladých nadšenců, kteří tak dlouho bušili na dveře místního magistrátu, až koncem května 1945 získali potřebné povolení. Leč nebýt doby májové, dalo by se rozhodnutí pánů úředníků vykládat jako aprílový žertík. Platnost tohoto povolení byla omezena na pouho-pouhé tři měsíce! Dobrá věc se však nakonec podařila a tato skupinka „divadelních bláznů“ bez jakékoli okolní podpory založila ve Falkensteinerově, dnešní Gorkého, ulici, další brněnské profesionální divadlo -Svobodné. To zde nakonec fungovalo až do roku 1949. Již v úvodní sezóně, kdy ředitelem byl Milan Pásek, aby na sebe dostatečně upozornilo a vybudovalo si pevnou půdu pod nohama, odpremiérovalo 20 inscenací. V tomto trendu posléze pokračovalo i nadále.
Ale to již na dveře klepaly nejen divadelní, reformy „osmačtyřicátého roku“. Tehdy kromě nového názvu, Městské a oblastní divadlo v Brně, přidělily „osvícené hlavy“ divadlu i některé oblasti, kam bylo třeba vyvážet kulturu.
Sezóny 1950-1954 přinesly opět nový název - Krajské oblastní divadlo.
V roce 1962 visela ve vzduchu hrozba v podobě pojmenování po Zdenkovi Nejedlém. Naštěstí si tehdejší dramaturgie a několik vlivných činitelů vzpomnělo na místní bratry dramatiky - a tak světlo světa spatřilo Divadlo bratří Mrštíků. Název by tu tedy byl, leč kromě Maryši se tento odkaz nikterak jinak nepěstoval. Sídlo tehdy nalezlo v divadle u Jakuba, dnešní budově B. Polívky.
Současné prostory jsme zdědili po Mahenově činohře, která zde působila v 60.letech.
V Divadla u Jakuba nás vystřídal soubor Večerní Brno. Jeho báječná atmosféra se blížila divadlu V+W. Bohužel, jako mnoho dalších, zašlo na úbytě.\"

A co toto divadlo a existenční problémy?
\"I ty zde samozřejmě několikrát byly. Naštěstí se vždy v hodině dvanácté podařilo oheň zániku uhasit. Posledním hasičem byl současný ředitel Stanislav Moša. A to bylo po období, kdy do divadla opět zasáhla osvícená ruka pánů úředníků, kteří v rámci finančních úspor sloučili dohromady Divadlo bratří Mrštíků, Večerní Brno a loutkové divadlo Radost, přičemž každému zůstala jeho budova a vlastní název. To naštěstí trvalo pouze dva roky, do roku 1990.
Rok 1993 je rokem, kdy spolu s ředitelem Stanislavem Mošou, přichází i nový název - Městské divadlo Brno - a s ním i nová divadelní koncepce a nová vlna diváků, která rázem zaplnila zdejší kapacitu hlediště.\"

Z venku se ozývá neustálý stavební ruch. Ten dává tušit, že ani dvacáté první století se neopomene zapsat do místní divadelní kroniky. V těsné blízkosti se totiž buduje zcela nový palác, jež má být zasvěcen Thálii, která by sem měla chodit za moderní produkcí muzikálovou. Hotov by měl být do roku 2004 a s jeho slavnostním otevřením a běžným provozem se počítá na rok 2005, kdy zdejší divadlo oslaví své 60. narozeniny.
Nezbývá než popřát - Mnoho úspěchů!