Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

ON-LINE - Detail příspěvku

Spojený kruh podle Michala Nevěčného

autor: archiv divadla

K divadlu se Michal Nevěčný dostal jednoduše – prý pochází z rodiny „šaškářů“, za což vděčí svému tatínkovi a tak neměl k divadlu daleko. V amatérském souboru Pírko hrál od malička. Spolu s bratrem se dostal k televizi a k filmu. „Chtěl jsem jít na herectví, ale nevyšlo to, proto divadlo z druhé strany.“ Vyučil se knihařem, ale scénáře si neváže. Jeho první inspicí byla hra Jitřní paní, při níž se mu při generální zkoušce ztratil jeden herec....

Michale, znám Vás v podstatě od půl třetí z odposlechu... Jak dlouho před představením vítáte soubor v divadle?
Ten čas nastává v našem divadle nejčastěji v 19.00 h, tedy třicet minut před – pozdravím kolegy a všichni ví, že bude začátek. Pak se připomenu ve čtvrt na osm a za tři minuty půl, to už se většina loučí s nervozitou a jede se...

Při přípravě představení je největším generálem režisér, při jeho reprizování přebírá štafetu inspicient...
Pravdou je, že inspicient řídí představení. V klidu předáváme divákům to, co režisér připraví. Staráme se o to, aby všichni byli klidní. Kromě pohody dbáme na přesnost. Každý z herců musí být včas zavolán na svůj výstup. Na mé pokyny čekají rovněž osvětlovači a zvukaři. V podstatě vytváříme spojený kruh.

Inspicient nemůže mít špatnou náladu?
Určitě. Jednou mi paní Zdena Herfortová řekla: „Buď klidný, když takový budeš ty, tak budou v pohodě všichni.“ Musíte se umět správně podívat. Přes veškerý zmatek v okolí musí inspicient umět všechno urovnat, což není snadné, protože nejsme stroje.

Jak zachraňujete situaci, když něco neštymuje při představení?
Stane. Vyletí světla nebo port... a najednou musí nastoupit onen pověstný klid. Každý chce okamžitě vše řešit. Chladná hlava a dobrá kombinace... V případě nezbytných okolností nezbývá nic jiného, než představení zastavit. Najednou se minuta na jevišti stává hodinou.

Kromě technických výpadků se mohou zapomenout i herci.
Jednou jeden – tehdy kandrdas – student konzervatoře, u nás hrál. Blížil se okamžik jeho výstupu. Neustále jsem volal do mikrofonu - Na scénu, na scénu... Vtom režisér Stanislav Moša zařval - STOP! Kde je ten herec! Z první řady se ozvalo tichounké - Tady jsem.
Stát se prostě může všechno.

Nad množstvím práce inspicient Michal nenaříká, naopak. „Většinou se dostaví taková dobrá spravedlivá a zasloužená únava, fajn, stačí den „volníčka“, ale ne více.“ Představení z hlediště moc často nevidí. Jedinou možností jsou zkoušky a pak již zmíněné střídání s kolegyní.

Trému před premiérou prožívá určitě i inspicient. Co proti ní děláte?Krapítek trémy k divadlu patří. Není dobré, aby byl herec naprosto klidný. Určité vibrace jsou potřeba – je to takové nažhavení, které dokáže optimálně nabudit. Neklid je nutný.

Zmínil jste, že občas hrajete. Jaké je inspicienské herectví – tedy sledovat představení a ještě i občas hrát?
Obsazení do rolí, byť menších, mě osobně vždy potěší. Herectví však nesmí být nikdy na úkor inspice.

Máte nějaký rituál?
To je vždycky individuální – Já... (Přemýšlí) Nepravidelně si „čuchnu“ ke své kabině, když vejdu na jeviště, tak pozdravím, protože nikdy nezdravíte holé stěny, vždy tam někdo pomyslně je...

A pak, jsou různá tabu - na jevišti se nejí a nepíská...

27.3.2003 22:03:52 Josef Meszáros

TIP!