Scéna.cz 

Malé noční putování

Dávno již tomu, co hodiny odbily půlnoc. Letošní mezinárodní den divadla nenávratně zmizel v propadlišti dějin. Dohráno i dozpíváno jest, taneční parket osiřel, krásné to děvy brněnské jsou ty tam a demižóny zejí prázdnotou. Zkrátka a dobře, oslavy skončily, je na čase, vydat se k domovu. Múzy se předtím stačily trošku osprchovat a vyspat v hotelu Slovan...
Ovšem Brno se rozhodlo, že nás k ránu ze své náruče jen tak lehce nepropustí. Vláček svoji cestu plánoval až na pozdější hodiny a autobus, do něhož jsme vkládali nemalé naděje, nikde. Čas neúprosně ubíhal, únava se začínala ujímat vedení. V dáli konečně zasvítily dvě oči a brzy tu ve vší své kráse stanul, námi tak toužebně očekávaná, Karosa. Úsměv náš zkazil úsměv řidiče slovenského, jenž za cestu jednu účtovati hodlal dvě stě padesát korun, ke všemu ještě českých. Takto oceněnou jízdenku si mohou dovolit pouze uznávané herečky, viď, Simono Babčáková...
I ofenzíva proti únavě byla vyhlášena a nastalo opět čekání. Netrvalo dlouho, a přišel druhý pokus. Opět od sousedů. Tentokráte o mnoho lidovější. Rychle nastupovat a jedem!

Spravedlivý spánek je věcí krásnou. Bohužel, jsou mezi námi tací, jimž tento stav tělesný je kvalitním zázemím pro jejich ne zrovna čisté podnikání. A tak přišly menší potíže, nastalo vyšetřování, nakonec i zadržení, leč někteří pokračovali v cestě o něco odlehčeni. Leč i takový je život. Doufejme, že tito podnikatelé, co nevidět po vzoru Union banky a mnohých dalších uzavřou definitivně své provozovny. Co dělat, je třeba pokračovat v cestě a nenechat si tímto večerním mrakem zatáhnout jinak slunečný den.
Noční pouť z Brna zpět do matičky stověžaté nás už ničím nepřekvapila a autobus v poklidu zaparkoval na Florenci. Nic naplat-všechno jednou končí, nám tak zůstaly již pouze překrásné vzpomínky na velice náročný, o to však příjemněji strávený čas.
A co Múzy? Zpívaly si „Sláva nazdar výletu!“, fotografie do svého alba založily a již nyní na té naší velké divadelní mapě vybírají cíl své příští túry.