Scéna.cz 

Bohuslav Martinů: Juliette

Každý skladatel má dílo, které patří k jeho nejmilejším a provází ho celým životem. V případě Bohuslava Martinů to byla podivuhodná opera Juliette aneb Snář, jež se stala jeho společnicí na více jak dvacet let. Brněnské obecenstvo mělo možnost se s Juliette poprvé seznámit na podzim roku 1966 v inscenaci Jana Štycha (dirigent), Oskara Linharta (režie) a Naděždy Hanákové (výtvarník). Nové nastudování v režii Jiřího Nekvasilo bylo uvedeno v premiéře 27. března 2009 v Janáčkově divadle v Brně. V titulní roli alternují Maria Haan a Pavla Vykopalová. Dále zpívají Peter Berger nebo Jaroslav Březina; Kamila Ševčíková nebo Marika Žáková; Adriana Hlavsová nebo Jitka Zerhauová a další. Scéna Daniel Dvořák; kostýmy Simona Rybáková; dirigenti Tomáš Hanus a Jakub Klecker.

Příběh tajemné dívky jménem Juliette začal v roce 1927, kdy francouzský básník, dramatik a scénárista Georges Neveux (1900–1982) dokončil svou hru Juliette ou la cle des songes. Nabídl ji k uvedení režisérovi G. Batymu z Théâtre de l´Avenue. Ten však Juliette považoval za příliš obtížnou pro obecenstvo a hra zůstala zavřená v zásuvce jeho stolu. Když se o tři roky později vyměnilo vedení divadla, nová ředitelka a herečka R. J. Falconetti hru našla a rozhodla se ji inscenovat. Premiéra, která se uskutečnila 7. března 1930, a následujících 30 představení vyvolaly bouřlivé ohlasy. Hru mělo možnost spatřit pouhé dva roky po pařížské premiéře i pražské obecenstvo, když byla uvedena na podzim 1932 pod názvem Julie aneb Snař ve Stavovském divadle v režii Jiřího Frejky a s Jiřinou Šejbalovou a Eduardem Kohoutem v hlavních rolích.

Martinů se s Neveuxovou Juliette seznámil už v roce 1930, neboť text hry vyšel jako příloha květnového čísla pařížského časopisu Bravo. Myšlenka na nové dílo zrála několik let, když však Martinů začal na opeře pracovat, vše nabralo rychlý spád. Martinů se rozhodl psát Juliette na český text a sám se pustil do překladu a úpravy hry. Práce postupovala rychle a definitivní verze orchestrální partitury vznikla během devíti měsíců, od 17. června 1936 do 24. ledna 1937 (I. jednání dokončil 17. června 1936, II. jednání 3. listopadu 1936 a III. jednání 24. ledna 1937). Na podzim roku 1935 byl jmenován správcem opery vynikající dirigent a přítel Bohuslava Martinů Václav Talich. Poté co dokončil I. jednání, Martinů nabídl Talichovi novou operu k uvedení v pražském Národním divadle. Václav Talich novou operu přijal a v březnu 1937 Martinů zaslal hotovou partituru do Prahy. Členy inscenačního týmu se stali vynikající umělci, s nimiž Martinů již dříve spolupracoval. Hudebního nastudování se ujal Talich osobně. Režie byla svěřena Jiřímu Honzlovi, přednímu divadelnímu a filmovému režisérovi. Jako výtvarník byl vybrán malíř a jeden z předních scénografů meziválečného období František Muzika. První přípravy na premiéru začaly v říjnu 1937 a trvaly dlouhých pět měsíců. Premiéra Juliette byla původně stanovena na 19. února 1938, ale z důvodů onemocnění Václava Talicha byla posunuta na 16. března. Na premiéru z Paříže nepřijel jen Martinů, spolu s ním seděl v hledišti Georges Neveux. V titulní roli zpívala Ota Horáková a Michela Jaroslav Gleich.

Martinů se vrátil do Francie, ale ani tam ho myšlenky na Juliette neopustily. Uvažoval o vytvoření francouzského textu k opeře, aby jí tak umožnil cestu na světová jeviště. V červnu 1939 upravil na francouzský text tři samostatné scény, které měly zaznít v rozhlasovém provedení. Nakonec k tomu nedošlo (scény zazněly až v roce 2008 u příležitosti oslav 50. výročí úmrtí Martinů). Martinů slyšel Juliette ještě jednou, půl roku před svou smrtí. Hessenské státní divadlo ve Wiesbadenu uvedlo Juliette 25. ledna 1959. Martinů byl poněkud zaskočen dramatickým a ponurým pojetím inscenace, ale nakonec uznal působivost inscenace. Neveux chtěl Juliette ukázat novému řediteli Komické opery v Paříži. Ještě v červenci 1959 vážně nemocný Martinů pokračoval v Schönenbergu v přípravě francouzského textu, práci však již nedokončil. Zemřel 28. srpna 1959. Juliette však žila dál, i když trvalo dlouhou dobu než si našla cestu zpět na operní jeviště. Do Prahy se vrátila v roce 1963 s inscenačním týmem ve složení Jaroslav Krombholc (dirigent), Václav Kašlík (režie), Josef Svoboda (scéna) a Jan Skalický (kostýmy).